Zůstatky lásky

Probdělé noci,
slzy v očích,
já v nich tonoucí,
to zbylo z lásky.

Chodící tělo,
duše se ztratila,
co by teď mělo?
Stejně by nechtělo.

Pocit zklamání,
a jí zabít!
Trochu odhodlání,
do vzpamatování.

Bolest se ozývá,
stále mě ubíjí,
stesk tu jen pobývá,
a já stále miluji.

Zase mé prokletí,
na smutné konce,
trvá již staletí,
tak jako v pohádce.

Avšak princů,
dávno není,
a tak konce špatné,
přetrvají.