ČTVRTÉHO ZÁŘÍ

Sklíčená a s dírou v hrudi
sedím v rohu místnosti.
O kolik dní mne ochudí
ta spousta lidské hlouposti?

V srdci mém, přerývavý tlukot,
po těle běhá mráz.
V hlavě nekonečný hukot,
s tebou bych usnula snáz.

Hvězdy svítí, měsíc září,
ale já jsem vyhasla.
Kdyby nebylo čtvrtého září,
nejspíš bych nad sebou užasla.

Při pohledu do zrcadla,
viděla bych neznámou bytost.
V hrdle sucho, slza padla,
zaplavila by mne lítost.

Ale je čtvrtého září.