Ruce v trní

Jedna růže mezi trním,
velmi zvláštně a divoce voní.
Jedna růže mezi keři,
uchráněna od divoké zvěři.
Jedna růže, čtyři ruce
růže voní, bijí srdce.

Každý utrhnout by ji chtěl
jen na sebe přitom myslel.
Jak voněla by jenom pro něj,
tak trhají ji - ach ouvej.
Růže z keře utržená,
jak matka od dítěte odtržená.

Už hádají se o ní ruce,
jejich slova chutnají trpce.
Už opadávají z růže plátky,
teď by to ruce chtěli vzít zpátky.

Zabili ji, tu přirozenou krásu
a ona nevydala při tom ani hlasu.
Leží na zemi uschlá, zvadlá
ruce odešli zbyl jen kus prázdna.
Takový je osud květeny,
sladce vonět, pak umřít bez viny!