Tvůj sebeklam

Ty sis vždy tančil sám,
já už se vzdala,
dala adieu tvým zvrhlým hrám.

Už jsi někdy poslouchal své srdce?
Jak bije?
Či snad objevoval lásky aritmie?

Tohle já totiž dobře znám,
avšak tvůj to je zjevně sebeklam.

To, že vyčetls mi listy chyb,
a o hlavu otloukl každý hřích,
ale zamyslel ses někdy nad sebou?
Záleží ti vůbec na ostatních?

Mě jsi vyčítal,
že jsem tě nikdy nemilovala správně,
ale cos dělal ty?
Vždyť to bylo marné.

Chtěls abych ti otevřela svého srdce brány?
A proč?
Snad abys mohl zasazovat další nelítostné rány?
Vždyť jsi mi jich uštědřil víc než dost,
jsi zkrátka mého života potměšilý host.

Potom se divíš, že tančíš sám,
ale sám jsi svého štěstí kat,
a budeš jím,
dokud nepřestaneš ostatním,
ale hlavně sám sobě lhát.