Nesnáším

Jsem křehká
jak domek z papíru
má tvář rozteklá
postrádá hrdinu.

Závidím ženám, co truchlí, protože poznali lásku,
zatímco já pláču, že jsem ji nepoznala.

Závidím ženám, co stojí na druhé straně zábradlí,
protože mají důvod, proč skočit.

Závist je hřích,
řekl Bůh,
a stvořil mě.
Dal ďáblovi dárek,
protože
já závidím tak moc,
že prakticky
mám
už
svoji
vstupenku
do horkých kotlů satanových.

Promiň.
Jsem hříšnice.
Tvá ufňukaná slunečnice.
Spálená,
větrem ohnutá,
shrbená jak stařena,
co táhne se svým nákladem,
stojí před svým domovem
a nechce vejít.