Smutek

Jak opilý host,
co se stále vrací,
je smutek děvkou pro radost
ležící na matraci,
znásilněný splíny
laciného bytí
noční pantomimy
v karanténě žití.

Jak hozená kost,
jak okoralá skýva
je smutek sousto pro radost,
když už se připozdívá,
a podvečerem chodí
žebrající stíny,
herci blahorodí
noční pantomimy.

Jak kamenný most,
co marně krotí vodu
je smutek slzou pro radost
a mincí pro náhodu,
a zborcené kraje
břehů řeky v zimě
drolí se, když taje
duše v pantomimě.