Tykat si s měsícem

Křesadlo neroznítí
slavíčka na půl niti
To Tvoje silné dlaně
zahánějí noční saně
od mých baldachýnů

Malá svíčka nad divanem
zakrytá paravánem
nemůže skrýt mé tváře,
které rozněcuje záře
Tvého těla ve vínu

Půlnoc bije z věže temné,
odhazuje krajky jemné,
z mého těla dolů,
ať můžeme být spolu,
navzájem se mít

Než rozední se, anděli,
budem hýčkat naději,
že to není poslední ráno,
které je nám dáno,
které smíme žít