Ze srdce
Ze srdce
udělal jsi mi stavebnici lego...
Je to přeci hra,
pořád v kurzu...
Jenže mě nebaví,
skládat se dohromady..
A některé dílky,
pak zatoulají se pod postel...
Víš, tenkrát,
jsme se na ní milovali...
Ale veškerá snaha dnes,
je marná.....
Prosouložím se,
až k lásce...
Opět,
budu za mrchu, kterou sis vzal....
Ale už nikdo nevidí,
jak jsi ty znásilnil....
Moje sny,
tak brutálně chladně...
A já,
byla divákem...
Ve vlastním,
pekle..
Komentáře (13)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
A já byla divákem ve vlastním pekle-To říká vše...běhá mi mráz po zádech a kotníky olizujou plameny:-)
27.07.2011 09:47:00 | la loba
Bolest, když si člověk sám pod sebou zapaluje hranici sám si do ní přikládá, bolí úplně jinak, než když nám jí způsobuje jiný...
19.07.2011 23:21:00 | Chancer
Naprosto silně napsáno ani sem nedýchal,úplně se bojím až se prosouložíš ke štastné lásce,kdo bude pak dělat takový silný pocitovky.....?
13.07.2011 19:16:00 | ECHO PARAZIT
... dýchla mrazem a pekelným horkem současně ...
... těžká ...
... ale nádherně vypsáno ...
13.07.2011 15:11:00 | Bambulka
Já byla divákem ve svém vlastním pekle, až mě při tomto obratu zamrazilo.Nějak jsem Tvou báseň prožila, pěkně napsané.Pošlu Ti culíček, aby Ti bylo veseleji:)))
13.07.2011 14:48:00 | CULIKATÁ