Anděl nebo dívka

Velké bílé světlo z dálky se blíží,
už rozpoznám jeho rysy.
Dvě křídla víří prach,
Já dostal jsem strach.

Očí otřu od sazí a přede mnou dívka v rozpacích.
Lehce bere ruku mou,
náhle cítím klid,
nový prostor přede mnou,
co nedá mi klesnout.

Že bych viděl anděla?
Sletěl snad blíž, aby mi naději dal,
nebo chce, ať se o něj postarám.

Koukáme na sebe,
nevíme co říct.
Oba něco čekáme,
mlčením stříbra přidáme.

Teď už dívka, nebo anděl, říká,
nedívej se, práce čeká.

Nikdo se tomu nevyhne,
s dívkou krásnou jak sen dobře si rozumíme.
Na šatnu ji doprovodím,
řekneme si: rád Tě zase uvidím.
Co potom přát si víc?
Projít se s ní a rozumět si čím dál víc.