Mohla bych psát do nekonečna

Určitě si myslíš,že všechno házím na Tebe.
Ne já nejsem svatá udělala jsme chyby,
Ale zkus se podívat i na sebe.

Ty si vždycky věděl,jak mě hodit na to nejnižší místo.
Co sis myslel,že jsem s Tebou nechodila,odmítala tě,
Myslíš,že jsem to dělala jen pro to,
aby pro jiného bylo čisto?

Ne!Já to měla v plánu zkusit,
Ale viděli jsme se jen dvakrát,
Nevím co by to vadilo na to,
Kdybychom se sešli ještě párkrát.

Sejít se a pak jít do toho na jisto,
Teď vím,že by nám to stejně nevyšlo.

Pořád si jen psal kolik holek o Tebe stojí,
Kolik tě jich chce.
O mě taky stáli kluci.
Co si myslíš?
Kvůli Tobě jsem taky spoustům řekla „NE“.

Vždy si věděl jak ranit mě,
Ani nevíš kolik nocí jsem probrečela.
Moje problémy.
Pro tebe jen hlouposti to byli.
Pro mě chladná a špinavá cela.

Neříkám,že jsem tě neranila,
Přiznávám,že ano.
Určitě tě to stálo hodně bolesti,
Mě to ale taky tolik stálo.

Kolikrát si řekl,že život jde dál,
A ať nemyslím na minulost.
Já tě poslechla a šla dál.
Proč si to ale říkal,
Když sám si mě do ní zpětně hnal.

Víš,byly chvíle,kdy jsem se chtěla za Tebou rozběhnout,
Objat tě a dát ti pusu…
A pak?
Pak si řekl něco,co dalo by se rovnat hnusu.

Bylo toho víc,ale já si řekla:
„každý máme své chyby“.
Mu určitě taky ně mě plno věci vadí.
Pomluvy co jsem o tobě slyšela
Se kolem mě plížily jak hadi.

Já na to kašlala
A věděla,že takový nejsi.
Když jsem byla na dně
Chtěla jsem být s tebou
A přemýšlela kde jsi.

Je plno věci,které nevíš
A nemáš ani tušení
Co všechno jsem cítila.
Někdy lásku,
Někdy pocit,že se láska zmýlila.

Když o tobě jsem mluvila ve společnosti kamarádek,
Ne jedna mi řekla,ať na tebe kašlu.
Já věděla,že je to jen pár malých hádek.
Vykašlat se na Tebe?
Ne to nedokážu.

Vykašlat se na tebe?
Ne to přece nejde.
Já tě měla hrozně ráda,
Co na tom teď vlastně sejde.

Myslíš,že si byl jediný,
Kdo doufal,
Že nám to spolu vyjde.
Já taky čekala,
Kdy do mého srdce láska přijde.

Nebudu tě tu přesvědčovat
O tom co jsem cítila.
Někdy mám fakt pocit,
Že jsem se v tobě hrozně zmýlila.

Víš každá naděje,kterou jsem ti dala,
Každá měla svůj důvod.
Máš pravdu „naděje umírá poslední“
Ta naše umřela právě teď.
Teď jí můžeš vystrojit smuteční průvod.

Nevím proč,ale čekala jsem,
že se z tvojí strany dočkám menší omluvy.
Alespoň vím,že to,že máš na každém prstě deset holek a pak vybíráš,
Aspoň vím,že to nejsou jen pomluvy.

Říkáš si:“co je to za holku,když se vždycky urazí
A pak z boje odchází“
Víš,ale když ti někdo napíše:
„znám holku dva dny a má mě radši než-li ty“
Hold to v srdci zamrazí.

Ta poslední rána byla
Žádost o ty fotky.
To tě nenapadlo,že ta minulost prostě bolí?

Mezi mnou a jim bylo silné pouto
A nejednou jsme to chtěli zkusit zase.
Já to ale pak už vzdala,
Nemělo cenu se pořád motat v čase.

Je mi jedno co si myslíš,
Třeba,že tohle všechno je lež.
Je lehké odmítnou někoho
Ke komu nic necítíš,
Těžší je odmítnout někoho,
Koho miluješ.

Časem všechno přebolelo
a všechno bylo zase v pohodě.
Ale když si po mě chtěl
ať listuju ve starých fotkách
cítila jsem se jak po té nehodě.

Nehodě kterou moje srdce zažilo,
Když tě někdo zradí,podvede a poníží
To je to co moje srdce zažilo.

Moje láska k němu odešla,
Když padly poslední
Výčitky nadávky a zlá slova
Uvědom si prosím jedno
I kdyby přilezl po kolenou
Nikdy s ním nechci nic mít znova.

Asi jedna z mála věcí které si nepochopil,
Nebo nechtěl chápat?
Já vždy snila,že s klukem jako ty se budu jednou vdávat.

Každému si říkal,že já jsem ta špatná,
Já jsem ta co tě odkopla.
Chtěla jsem jenom jedno.
Sejít se a poznat se blíže.
Ono je lehký na mě hodit,
že já jsem ta co tě shodila z nebeské výše.

Nechápeš pointu této básně.
Máš pravdu,třeba by nám spolu bylo krásně.
Ale já čekala na jakékoliv tvé pozvání.
Třeba by na nějakém obyčejném místě přišlo
Tvé vysněné lásky vyznání.

Já to chápu možná si měl obavy
A si taky stydlivý.
Pamatuj si jedno:
Když budeš jen tak čekat,
Tvůj zisk o někoho koho miluješ je mizivý.

Snad potkáš někdy holku,
které nebudou vadit pokusy ve smyslu
„čekal jsem jak budeš reagovat“
Tome,věř mi žádná holka
Ti po tomhle výstupu nebude chtít své srdíčko darovat

Možná si myslíš,že si dokonalý a nemáš vadu.
V mých vzpomínkách a snech zůstaneš vždy takový.
Nikdy nezapomenu na tvé básně,krásná slova a radu.

„Najít ty vlastnosti,které máme společné,
užívat si radosti,však jen skutečné,
žít jen v představách souvisí s naději
v nekonečných výstavách…“
rozumíš tomu všemu?
Neměl si riskovat naší poslední naději…

Už nevím co dál tato báseň nemá konce…
Až ty budeš s jinou a já s jiným
Snad si uvědomíš,alespoň kousíček své viny…

Snad si uvědomíš co jsem ti chtěla touhle básní říct…
Možná jsem tě tenkrát milovala,ale ty si to neviděl,
Ale to už je teď opravdu jedno.
Teď už jen tečka,konec,nic…

Tomášovi...Monika