Láska

Nikým nezván

jsi přeci jen v mém srdci usazen.

Tolik slz co jsem prolila,

neprolila žádná z žen.

Tolik slz co stále v zásobách studní očí mých je,

tolik jich není ani v mořské hlubině.

A to vše já skládám k nohám tvým,

když mě přehlížíš

a odcházíš.

Jsem již zoufalá!

Žádného nechci,

neboť mé myšlenky vězníš ty.

Je to fér?

Myslím, že není.

Jsem z toho schvácená velkou žízní...

A mé srdce prozrazuje,

že nepatří věčným.

Když tě oči mé spatří,

vždy zakopne

a dál jako splašené běží.

Tenhle tanec mojí duše

je stále těžší.

Kéžbys uvázl na dně mého srdce

a já tě již nespatřila nikdy více.

Oč lehčí by žít bylo,

kdybys ustoupil,

neboť mé srdce by konečně normálně bilo.

Takhle jsem jen loutka svých pocitů,

které ovládáš ty,

muž bez citů!