Sfouknuté peří naděje

Dívám se do oken,
víra má se ztrácí.
Bývals můj generál,
teď vláda se vytrácí.
Vzpomínka na Tebe
u srdce mě bolí,
i kdybys byl čaroděj,
nikdy nepřebolí.

Mít strach i z obětí
a v zlosti skrývat pláč,
naděje umírá,
Bože, co Ty jsi zač?
Těžko uvěřit,
že nebyl to jen sen,
když nábojnice do perkusu
zbyla na stole jen.

Jsem asi sebevrah,
co smůlu vyhledává,
ve dnech samotář,
po nocích žena zrádná.
Hledala jsem obětí
a teď se ho bojím,
líbal jsi moji tvář,
tu jizvu nezahojím.

Možná, že jednou
budu mít dost síly
posbírat citů pár,
co ve mně zbyly.
Dívat se Ti do očí
a necítit zášť.
Už nechci milovat,
zlostí trhám kalendář...