Stýskání

Stýská se mi a kdesi uvnitř je mi zle,
Převaluji v sobě, co asi děláš a jak se máš.
Zjišťuji, že žárlím již prakticky na vše,
S kým se stýkáš a čeho se dlaní dotýkáš.

Bez tebe se mi život zdá bezútěšně pustý,
Jenomže nevím, zdali si tě vůbec zasloužím,
Nejsem si ničím a zejména svou láskou jistý,
Zdali bych ti poskytl to, o čem přemýšlím.

Chtěl bych být třeba sprchou, co tě osvěží,
Mýdlem, kterým se všude, i na bříšku, hladíš,
Osuškou, jež tě pak jemně celičkou osuší,
I voňavkou, jejíž vůní mě přitahuješ i svádíš.

Chutným pokrmem, co tvůj hlad zažene,
Pramenitou vodou, jež si do poháru naléváš,
Pokrývkou z červánků, která tvé tělo zahřeje,
Polštářem, jehož ve snu, místo mne, objímáš.

Lechtivým deštěm který tě po tvářích hladí,
Sluncem co každé ráno tak radostně vítáš,
Taky vánkem který tě v horku laská a chladí,
Křišťálovým vzduchem, jež v lese dýcháš.

Kapičkou chladné rosy, co toje nožky svlaží,
Nad tvou hlavou duhovou bublinkou být,
Sněhovou vločkou která tvojí krásou jiskří,
Anebo alespoň jako tvůj věrný pejsek žít.


Chtěl bych ale především být s tebou má lásko
miloval tě a s tebou snít.