Závislost

V horečkách ti píšu poslední verše.
Je něco po půlnoci - mně spát se nechce.

Sedím v okně, na naše souhvězdí koukám.
U váš prší, ale i tak o něm víš - doufám.

A vím, že nedá se žít ze vzpomínek,
přesto koukám na lístky plné upomínek.

Pročítám si naše staré konverzace,
chvíle smutku se dostavila - zase.

Chybíš mi, a tak naše fotky si prohlížím.
Já se snad s tou vzdáleností nesmířím...

Proč tak daleko je můj důvod žít
a proč nemůžu usnout a jen tak o tobě snít.

Pak, když jsem s tebou, nestačí mi slova
a stejně, zkouším to znova a znova...

- říct ti, jak moc tě miluji :-*