Přání andělům

Jen mávnout tou zlatou nití
a proměnit sen ve skutečnost,
jen roztrhnout pár motýlích sítí
a nám dvěma nadělit věčnost
pro to čarokrásné žití…

…musí to být nekonečné…

Jen spojit tu dálku v nebi bledém
a nechat jenom několik mílí,
na křídla našívat lem
a poté s Tvým pohledem
střetnout se na chvíli
a dlouze tonout v něm…

…klidně se v Tobě utopím…

Jen ukrást moc v čase
a skrýt ji do nás dvou,
proplétat se ve vlasech,
dýchat blízkost Tvou,
jen laskat po těle a duši
a něžně hladit po hlase,
vždyť andělé nejsou hluší,
jenom trošku tišší,
snad přání mé vyslyší…

…jak ráda bych teď byla s Tebou…

Jen poslouchat hlasité ozvěny
a vnímat vůni z kůže hebké,
nápisy psát na stěny,
jak je to šílené,
křehké
a pevné jako skála,
tajemné
a silné,
jak když stádo cválá…

…že ani jeden z nás už to neumí popsat…

Jen mávnout tou zlatou nití
a budu zas přesně vědět, co cítíš,
jen zrychlit hodiny, co úkol plení
a tisknout se k sobě až do vysílení,
tolik blízko být si pak
a napořád zůstat tak,
v terapii dotýkání,
tvářemi do sebe zabořeni,
od soumraku do svítání,
jak stopy jelenů a laní,
jen najít ten správný klíč
a vysvobodit...

Tak už přijď…
Už dlouho jsi mě nevzal do dlaní
a neunášel někam pryč…