O lásce

Jak živá umí být voda
a mrtvý oheň,
někdy dokáže překvapit
i tvoje něha,
kterou si schováváš na místa,
kde jí jí třeba,
na duši i na těle,
v celé sféře mého bytí,
jiní by ti měli za zlé,
za co já ti nosím kvítí,
ale kdo dnes ví,
co je zlé?

Často v naší ložnici,
rozhazuješ okvětní lístky,
růží, lilií,
čeho tě napadne,
ale stejně voníš jen ty,
uléháme pod přikrývku,
milujeme se, když máme chuť,
vždyť o nic nejde,
ale stejně
miluji jen tebe,
usínáme,
vzbouzíme se vedle sebe,
jen my dva a jednou možná
někdo třetí,
je hodně kousků z tebe,
které skládám,
ale stejně
takhle znám jen tebe,
je únor, pak březen,
život je krátký,
ale stejně budu žít
jak nejdéle to jde.