Doufala jsem, že jsem zapomněla

Už zas se cítím,

jako duše bez těla,

jak svět by mi drásal srdce.

Jen se svým žitím,

bych ráda se trápila,

však jemu se z mysli ven nechce.



Chtěla bych utíkat,

ač bojovnice jsem,

přec jsem utěkářská povaha.

Nechci tu naříkat,

nad svým životem,

však bolest už zase vyhrává.



Jen ztráta paměti,

co víc si přát,

vymaž mi ten rok Bože z hlavy.

Než v žalu se svíjeti,

tu největší ze ztrát,

vem mi a uchraň mě popravy.



Nechtěla jsem víc,

po všem tom zlém,

vím, jak moc jsem naivní byla.

Co na to říct,

jsem dívka jen...

Doufala jsem, že jsem zapomněla.