Ženám mého života

já toužil jsem po vás
a něvěřil tomu
jak měl jsem vás blízko

vždy chyběl jen krok
aby vykřesla jiskra
aby se od lásky blýsklo

tolik pohledů do očí
tolik polibků letmých
a těch dotyků
co něžností hřály

tolik ohňů
nadarmo vzplanutých
co možná jen
na oko plály

těch barev
co hýřilo kolem
a potom ve snách
v hlavě se točilo

té krásy
z níž přecházel zrak
já nikdy si nepřál
aby to skončilo

vy dámy černé
jako havraní pera
vždy byly jste nedobytné
plné tužeb
a přaní

vy dámy zlaté
jako sluneční záře
vždy byly jste stydlivé
však nelehko k mání

vy dámy rudé
jako nebe od červánků
vždy byly jste přímé
plné chtíče
a síly

vy dámy hnědé
jako skořápky oříšků
vždy byly jste milé
plné něhy
jako půlnoční víly

já za vše vám děkuji
a skláním se před vámi
před ženami mého života

po každé z vás
v srdci zůstal mi plamínek
jenž navěky vzpomínkou mihotá