víš

tak už se těším na večer,
až mne obejmeš a ucítím tvou vůni.
A řekneš mi, co chceš
a svoji hlavu skloním pod paží,
která lehká je jak závaží na křídlech vážky,
co poletuje ve větru nad tichou vodou,
tváříc se jako nic mihnoucí se vánkem.
Miluji Tvá krásná křídla co unáší mne do jiných světů, zázračných.... bez nebí a zemí, jenom tak,
do mezidobí,
do permanentních štěstí,
do rájů pestrobarevných ptáků a voňavých květin.
Jsem v zajetí hedvábných pout, jenž každým dnem sílí ......a já se vzdávám...navždy...
má slabost tvou láskou sílí...