Pán

Bolí to, bolí.

A Ty utíkáš na krásný ostrov osamělý
V Tvé mysli, poklidném moři.
Chceš, aby vzpomínky na mne osiřely,
Když vidím, jak samou touhou uvnitř hoříš
A snažíš se marně ukrýt přede mnou,
Jak Tvá ňadra v rytmu mých říkanek se dmou.

Zamkni se na deset západů, vytáhni nůž.
Dosáhnu na Tebe, polaskám, znova Tě mám.
Ten útěk do dálek byl jen naivní sebeklam,
Protože já jsem pořád a pořád Tvůj pán.

Pálí, to pálí.

Ve své rozverné obrazotvornosti,
Nacházíš znaky mých pálivých dotyků,
Kterými snadno protestů jsem Tě oprostil
A z učebnice neřesti naučil Tě novým návykům.
Ty se Ti líbí, připusť to, jsi má hračka.
Která ráda se tulí, nechává mučit, rozkoší zmačkat.

Schovej se do stínu, vyplač se z podoby.
Pohlédnu na Tebe, zase a znova, Ty příjdeš a já Tě potrestám,
A navždy Ti na tom krásném místě zůstane šrám.
Znamení toho, že pořád jen já a já jsem Tvůj pán.

Ale Ty to máš ráda.

Přede mnou jsi, hračko, nahá, úplně nahá.
Jen prostě stůj, nesnaž se o nic.
"Miluji Tě", to byla ta Tvá přísaha,
Upsala jsi se ďáblu, který, pokud budeš hodná,
Ukáže Ti mnohem víc...

Rozbij všechna zrcadla a nestyď se.
Pronikám do Tebe, neváhám, chtíčem hnán,
Dokáži Ti, znova a zase, že jen já sám
Jsem Tvůj zpropadený pán.