T(he) E(nd)...Sobci

Zamilovaný muž náhle to vzdal,
já tenkrát stála opodál.
Bylo mi líto, že láska končí,
všechny hezké vzpomínky se náhle tenčí.

Přicházejí ty špatné, jen o ty stojíš,
přiznat si pravdu, sám sobě se bojíš.
Vdát se a oženit, i to může být slepá cesta,
status rozvedený - to je dnešní moderní kasta.

Smát se nebo plakat, sám nevíš,
lež hltáš po velkých soustech, pravdu nejíš.
Nevěrný chlap ženě pravdu nikdy nepoví,
dál bezcenné trofeje pro své uspokojení loví.

Nevěrní muži jsou pouze stín chlapa,
přesto jejich ruka je medvědí tlapa.
Však takové muže já nechci znát,
jen slaboši musí sami sobě a ostatním lhát.

Bez citu, se srdcem ledovým,
a hlasem tak medovým,
šeptáš běhně do ucha: "Jsi tak sladká...",
jenže ona také nestojí pevně,také může být vratká.

Říká se "vrána k vráně sedá",
každý si své zrcadlo hledá.
Ubližujem ostatním, že nejsou ti praví,
pro nedostatek odvahy, veselí a že nejsou hraví.

A my? Pro ně jsme moc veselí a opilí,
oni si vytvářejí svůj svět odhodláním a pílí.
Potichu se skromností odpouštějí,
možná, že také více chtějí.

Jenže my sobci, neznáme jejich potřeby,
nejdůležitější jsou naše útroby.
Sex, chlast a rock'n'roll, to vážně chceš?
Až ti bude sedmdesát, tlustý a na hlavě pleš...

Myslíš, že pak budeš stále srdcí lámač?
Pak ti akorát zůstane po lásce pláč.
Ti, co jsi opustil, nezůstanou opuštění,
jim se osud ještě bohatě odmění...

"Malé bolesti přivádějí nás z rovnováhy, ale velké nás navracejí samým sobě."
Jean Paul