Ten smích

Ten smích

Dlouhá léta dělí nás
od vzpomínky na mládí,
však poznala jsem Tvůj hlas
i přes čas, jež tak pádí.
V dáli ses usmál
a úsměv ku mně doletěl,
já seděla jsem opodál,
přesto se můj pohled zachvěl.
Ten smích znávala jsem,
ten smích tak rozpouštěl,
smích je spíš úsměvem
a pak si mému pohledu zmizel.

Až objevil ses vedle mně
a poznal jsi, kdo jsem,
asi zem chvěla se jemně
nebo měsíc polil nás úžasem.
Usmál ses, nemluvil,
a tak ses na mě podíval,
snad věděli jsme během chvil,
že se něco žene jako příval.
A to ten smích, co očaroval,
ten smích, sladký a jasný,
ach ten smích, když ses podíval,
způsobil večer tak krásný.