Čas lásky

Snad ze vzpomínky na poslední noc,
snad z lásky, které nemám moc,
snad ze stesku, který mě svírá,
snad z milování, které se skrývá.

Chtěl bych Tě políbit na dobrou noc,
chtěl bych Tě hladit víc než dost,
chtěl bych Tě mazlit po celém těle,
chtěl bych Tě milovat vášnivě a vřele.

Když se láska narodí, tak na chvíli oněmí,
oněměl jsem s Tebou rád, vím co už je láska snad.
Krásné dny a krásné noci, které žhaví v mrazu cit,
když jen můžem do půlnoci, city nechat promluvit.
V záři lampy, v teple peřin, chtěl bych Tě zas milovat,
lehce laskat, trošku ježit a vše cos chtěla chtěl bych dát.
Spousta času, který pluje, je tu všude kolem nás,
když jsme spolu čas se zuje a začínám ztrácet čas.
Jeho sprinty v kole času, zrychlí vždy až nadoraz,
mě to mrzí, škoda času, který nám chce lásku brát.
Má Princezno, lásko moje, duše kterou miluji,
klidně vejdu do dračí sluje, jen když Tě zas uvidím.
Osvobodím Tvoje krásy, které pro mně ukrýváš,
líbat tělo, hladit vlasy, snad se mi tu denně zdáš.
Pocit štěstí, které pluje, chtěl bych chytit do dlaní,
myslím na Tě v sedě v stoje a život dál uhání.
Snad to všechno, není klamem, který mě tu chlácholí,
možná tady, umřu žalem, nebo mě strach pohodí.
Myslím na Tě, ve dne v noci, myslím na Tě stále rád,
není všechno v mojí moci, co chtěl bych pro Tě udělat.