Stříbrná remonta

Stříbrná remonta

Jsi zlatý jako sluneční zář,
však hřívu stříbrnou máš,
jednou, až budu psát snář,
napíšu, že jako sen vypadáš.
Jsi můj obraz před očima,
když chci v myšlenkách odpočívat,
s Tebou není mi zima,
Tvé pohnutky umí zahřívat.
Jsi můj a přece Tě má jiný,
stříbrná remonta, kůň jediný.

Pravda, že pod nohy se nedíváš
a všeho se jen bojíš,
však miluji, jak se díváš,
když vcházím a Ty ve stáji stojíš.
Jsem hrdá, že jsem byla první,
že ses ode mně tolik naučil,
že spolu jsme si rovni,
i pohled na Tebe k radosti stačil.
Už navždy budeš mému srdci vzácný,
stříbrná remonta, Sagar, tak krásný.

Svět z Tvého hřbetu bere dech
a pokaždé mi děláš jen radost,
tak prosím, slabost pro mě si nech,
neboť spolu překročíme víc než jeden most.
Jsi můj zlatý krasavec
a já se vždy budu vracet za Tebou,
dokud nesbalím ti ranec
a neodjedeš domů se mnou.
Nechci od Tebe odejít,
jsi stříbrná remonta, kterou chci mít.

Sagare, lásko, ráda jsem u Tebe,
miluji dotek na Tvé srsti,
nikdy nezapomenu na sladké v hrsti
a na chvíle, když máme jeden druhého u sebe.