Lampión a můra...

Kolem kýčovitých lampiónu z krámku Madame Claire,
Mámivým tancem nechávají se unést noční můry šer
Podpostelí, podskříní, podvědomí.
Křídla se o sebe třou a nevýraznou tmou
Prach, sopečný popel konce, na Tvé rty pomalu dopadá.
Líbáš mne a já bych rád trhal květy ve Strachu zahradách.
Ale ne, už dávno vím, že smrtihlav je jen hráč s falešnými kartami.
A my nejsme si neznámí. Neodcházíš...

Ani když lampiónů světla mění se v bludičky s krásnými těly,
Lákajíc, aniž by se rděly, k návykové touze, nektaru, potu.
Který mne, despotu, nikdy nepozná, protože chci znát jen Tebe.
Ani já neodcházím.

Ale může se stát, že jeden z nás přeci sfoukne lampióny,
Pokoj začne pohlcovat noc, nebudeme se moci hnout a ticha tóny budou řvát.
Budeš chtít odejít oknem a já Ti řeknu, jen jdi, však běž.
Neměj strach, smrtihlav je s Tebou a jeho křídla Tě odnesou
K dalším lampiónům v jiných bytech.
Aby znova jsi mohla líbat, předávat můr prach a probouzet nechtíc strach,
Že jednou zase bude tma.