Panu R.

Milovala jsem Tě víc,než sebe samu....
Toužila jsem po Tobě,jako dítě po Zemi za zrcadlem...
Chtěla jsem Ti dát víc, než jsem kdy mohla vůbec mít...
Snila jsem o Tobě víc, než o princi z pohádky..
Doufala jsem, že cítíš to samé....
Tvá slova, verše, šepot ,maily i vášnivé esemesky mi to jen potvrzovaly...
Tvoje ruka na mé.. Tvoje oči v těch mých... svět se točil rychlostí světla....
Pusa na tvář... pak nesmělá na rty... doufala jsem, že je to jen a jen nesmělý začátek a ne znamení toho, že... že to vidíš jinak,než já..
Tolik jsem věřila, že to vnímáš a cítíš stejně...
No vidíš.. a dnes.. Ty tam a já tady.. přátelé...
Hezké.. přátelé.. zní to krásně a krásné to je, ale....
Vždy v tom mém přátelství bude ta bolestná vzpomínka na chvíle, kdy jsem doufala, že budeme ..
..že budeme spřízněné duše, dvě strany jedné mince, stejná krevní skupina, dva ze stejné planety, jeden druhému vrbou, jeden druhému ramenem, na němž se smí vyplakat i smát...
Stále Tě miluji, jako nikdy nikoho.. stále jsi v mých snech, stále myslím na to, kde jsi a jak se máš... stále jsme ve spojení...
Ale když se dnes rozdrnčí telefon a na druhém konci se ozveš Ty...
..už mi netančí srdce v krku... najednou se ostražitě stáhne a.. bojí se Ti znovu dovolit vstoupit do naší zakázané tajné komnaty..
Miluji Tě.. teď,zítra.. za rok.. navždy, ale..
pomaličku ztrácíš obrysy ...
..a já vím, že jen to jediné mě může zachránit...
Ano příteli, jsme přátelé.. asi Tě mám ráda,
ale vím určitě, že ještě před několika svými nádechy jsem Tě milovala, zbožňovala a šílela touhou po Tobě...
Ano, miluji Tě.. nebudu si lhát.. miluji Tě,
ale.. už nikdy, nikdy Ti nedovolím rozcupovat mi znovu srdce na cucky!
Miluji Tě... a přeji Ti, abys nikdy nemusel litovat,
žes zahodil..