krůpěje šedivých stínů

stárnu, snad jen myšlenkou mládnu,
zjistil jsem noty svých dnů,
snad minulých i příštích týdnů,
mosazná včelka od Kryla,
snad ta jen by můj pláč zakryla,
však nechám jí v korunách stromů,
raději se projdu pěšinkou kolem těch domů,
kolem všech osudů
však tu myšlenku pozbudu ,
nota falešná občas se stává,
jak krystalický potah co při slabém vánku bývá,
mé srdce je má šatlava,
však podél břehu co teče ta Vltava...

a tak můj záver zní,
ani čas to nezmění....


ruka alkoholu mne svírá,
však trápení,jak ze skla stírá...

píši to sobě i vám,
však ohlasy Ty nečekám...