Psáno panu M

Ve světle pouličních lamp tvůj stín vídám,
ve svých snech znovu a znovu do tvé náruče padám,
v líbezném zpěvu ptáků tvůj hlas slýchám,
v letním vánku za ruku tě chytám.

Po temném schodišti nesou se tóny jazzu,
u barové židličky s tebou drsnou whisky piju,
naše nekonečné debaty o umění a světu,
s nimi letmé úsměvy a rozpaky,co mezi námi občas byly.

Něco mě tíží,či je to snad prázdno?
V mém srdci stále jsi,v tom já mám jasno.

Přísahám
při slunci v zatmění,
při měsíčním svitu,
při hvězdách vzdálených avšak blízkých,
miluji tě stále,
však vůbec ne šťastně,
jiná dívka je tu,
zde nehraje se na odvetu.

Toužím zapomenout,
ale nemohu,
chtěla bych být tvou ozvěnou
a být ti na blízku,
chtěla bych být tvým talismanem pro štěstí,
být pořád u tebe,sdílet tvá tajemství.

Kapi kap srdíčko už se zas hojí,
propouští ten svůj bol slzičkou mojí.

V dálce hrají tichou hudbu,
plamen svíčky zhasíná
a ta moje naděje pomaličku umírá.