Milenka nebo kamarádka?

Čeká mě na zastávce každičkého rána,
Snad milenka, nebo kamarádka, spíše,
Možná někdy jednou bude mě mít ráda,
Snad, asi, možná - v tom je ta svízel.

Nemám dost odvahy, avšak doufám,
Že jednou budu s ní mít úplně všechno,
Přátelství, ale i lásku, to je má touha,
Prozatím předstírám, že je mi to jedno.

Bylo by krásné toulat se s ním lesem,
Bloudit s ním navěky loukami i po poli,
Tam, kde kvetou keře s černým bezem,
Nevnímat, jak mě nohy od chození bolí.

Vím, že bude báječné si s ní lehnout v trávě,
Celým tělem i duší vnímat, jak vítr zpívá,
Poslouchat, jak skřivánek trylkuje přesně,
A do dáli se táhne obzor jako linka přímá.

Poslouchat stromy svoje příběhy vyprávět,
Nebát se její zrady, která mě pořád straší,
Vidět kolem sebe ten krásný široširý svět,
Vnímat přírodu, kde květiny i stromy raší.

Nepoznat bolest, zklamání, trápení ani žal,
Probuďte mě, jestli je to jenom mámení,
Dnes jsem ji konečně poprvé za ruku vzal,
Můj další osud je teď plný očekávání.