Podzimní

Pole plné květů vlčího máku,
mi večerníček o makové panence a motýlu
připomíná,
na krásné věci a na tebe, lásko,
se tak těžko zapomíná…

Kukuřici narostly vousy
a slunečnice hlavy k zemi sklání,
blíží se opadané listy,
babí léto a s ním vzpomínání.

Naše láska s podzimem začala,
toho dne Martin jel na bílém koni
a těsně před létem na posledního máje,
nám konec pohádky po pěti letech zvoní.

Byli jsme jako příboj vln,
Co o sebe tvrdě narážely.
Ale měli jsme i klidné chvíle,
a v těch při sobě jsme zůstat chtěli.

…

Možná to listí už dávno opadalo,
Tam někde hluboko v srdci ukryté,
Byly to moje sny a touhy
a já z nich mám teď jen spropitné.