Cítím se...

Cítím se jak květní lístek slunečnice,
žhnu po Tvých paprscích,
toužím po žáru…čím dál více,
tvář má je ještě vazká
od Tvých sladkých rtů,
od sosáčku medových slov a vět,
z nichž Tvá bezbřehá láska
přenáší mě tam a zpět,
do šálů rudých červánků,
z bdění k hlubinám spánku,
ke snovým krám,
až mezi pírka ptačí,
kdyby bylo nekonečno,
tak s Tebou chci v něm žít,
chci Ti dát všechno, co mám,
že mi ten příliš krátký život
snad ani nepostačí…

Cítím se jak bójka na širém moři,
každou chvíli se do mě noříš
a lechtáš mě zrnky písku,
jsme si tolik na blízku,
splétáme do sebe
takty dvou dechů
a dozvuky hrudí,
nacházím v Tobě útěchu
a obrovské porozumění,
mé oči se po kouscích mění,
lesknou se
křišťálovým osudím,
taky to vidíš?…jak jsme šťastní,
v plachtách lodních,
na vlnách…svobodní,
kreslíme spolu stopy
do zlatavé pláže,
tenhle boží smích
nám nikdy nikdo nezakáže…

Cítím se jak hvězda zatoulaná
v duhových kuličkách,
s bříšky prstů
na Tobě ,
na hedvábných víčkách,
tak ráda Tě hladím
po jemné kůži,
nevinně svádím,
jak hra dlaní
se stonkem růží,
jak hra soumraku
a červených nebesů
za úbočím,
klidně se vznesu
nad kopečky mraků
pro Tvé jedinečné srdce,
klidně obletím celý svět
pro Tvé krásné oči…

Cítím se lehká jak kapička rosy
co úsměv má do každého rána,
zhasínám Jitřenku a Slunce nosím,
když noc už bývá rozpáraná,
když měsíc ztratil své síly
a z jezírka zmizely lesní víly,
šeptám Ti…vstávej můj zlatý andílku,
už skončil ten čas snílků,
už tma odchází po vánku
a novému dni tady začíná
rozjasněný bál,
však ty ještě v polospánku
s tváří na ňadrech mých
zas pomalu usínáš…

A já Tě objímám
dál a dál…

…a mohla bych pořád…