Splněné sny

Už mockrát jsem snila
o princi a vrbě pochopení,
o štěstí, co někde v dáli pění,
o lehkosti měsíčních víl,
o nasbírání trošku více sil
a teď vím,
že už dávno snít nemusím…

Už mockrát jsem toužila
poznat objetí a blízkost něčí,
poznat lásku a to velké bezpečí,
poznat důvěru a klid v hlase,
poznat útěk ke kouzelné spáse
a teď vím,
že už nemusím tu psát
stránky smutných slohů,
že toužit potom
už dávno přestat mohu…

Už mockrát jsem chtěla vědět
proč musím dýchat, když dusí mě davy,
proč mám tu žít, když jsem tak ztracená,
kde jsou ty city, o nichž se všichni baví,
tak moc jsem chtěla vědět,
co to všechno znamená
a teď už cítím,
na srdci, na lících,
jak je to krásné,
osvobozující…

Už mockrát jsem hvězdy prosila
o smích a úsměv na mé tváři,
o smutek, který navždy se vypaří,
o hluboké oči, ve kterých najdu svůj ráj,
o osud, co do cest mi napíše milostnou báj
a teď už jim ani děkovat nestíhám…

Už mockrát jsem hledala
anděla, co odnese mě na křídlech,
hebkou dlaň, co do duše mi vrátí dech,
horké doteky bytosti jediné,
co do srdce to své mi zavine
a teď už vím,
že uprostřed životního hledání,
napříč zdlouhavým strádáním
jsem to už všechno našla…

Už mockrát jsem se chodila ptát oblohy,
kde jsou ta má splněná přání,
kam jen vítr stopy mé zavání,
kde je to slíbené vysvobození,
když hodný lid tu kolem mě není
a teď už se nemusím ptát,
teď už nemusím slzami skrápět lán,
protože konečně znám ten pocit nejkrásnější…
Milovat
a být milován…

A jsem Ti za něho moc vděčná,
nejvděčnější…