Vzpomínky vyfoukané z popela

Obzor jako vystřižený z papíru
kontury večera střihly noci na míru
temné světlo v poslední záři dne
ticho, co křičí ospale....

stromy se staly stíny
a patník už není bílý

koleje rozpálené horkem
tekuté objetí léta

a v suché vůni trav
hledám kousek starých zpráv

chvilky navíjím na prst
proč čas tak rychle odlétá....

Chybíš mi....
vracíš mi ve vzpomínkách
vůni hořícího dřeva

ve vzduchu mráz
a doteky očima, nesmělé dlaně
to se zapomenout nedá...

Měsíc má stejnou kůrku na okraji
a cesty pořád vedou přes pole
míjíme se, jak cizinci, co už se neznají
oba srdce samotou prokřehlé....

V životě pár nejcennějších chvil
ten nápoj jsme ani jeden nevypil
..........
do dáli ubíhá všední koloryt
chtěla bych znovu tebe mít.....