Jsem Tvůj déšť

K Tvému tričku přivoním
stále cítím Tě před sebou,
perličkami štěstí
potůček Ti uroním,
snad doplave až za Tebou,
pak mi pošli zprávu
po bílých beráncích,
že je Ti horko,
že taky cítíš
žhavou lávu
v srdečních bocháncích,
kéž se mraky smilují
a uhasí nám vzplanutí,
ach moje lásko,
já Tě tak miluji
a slyším do dálky
zvony Notre Damu,
asi Quasimodo
vyráží na zahálky
na věžním vlnolamu,
v pařížském hukotu,
ne…já mýlím se…
to jsou Tvé tóny
sílícího tlukotu,
to není vítr,
ale Tvůj dech,
foukáš mi do vlasů
a já Ti prším
po zádech,
nikdy bych nevěřila,
že stromy věky spící
se probudí,
že dva opuštění básníci
splynou spolu
v útesech podhrudí,
my jsme tak silní,
v úsměvech coloritu,
s tvářemi od motýlů,
věčného citu,
prosím světélko mi dej,
můžeš mě vést
nad nebeskou krajku,
mezi hvězdné kruhy
a nikdy nezhasínej
do mých životních cest,
složíme spolu mozaiku
deště a duhy,
jsi mé slunce
a já Tvůj déšť…