Snílek

Sleduji tě ve spánku,
možná je to zvrácené,
tiché víček třepotání,
naděje ukrytá v usínání,
i když vím,
že nejsem ta,
o kterou tolik stojíš...

Pro ten okamžik,
upsala jsem duši básníkům,
pro tvoje víčka spáče...
Tak proč mi srdce pláče?
Chci víc,
než mohu mít...
Neboj,
nechám tě snít...

Jen jednou,
být tvým snem,
ukrýt se v něžném třepotání,
v koutku oka ti spát,
být s tebou než se probudíš...