Pět smyslů k zapomnění

Jak zapomenout na tebe ?
Když spěšný pohled do tvých očí
je zážitkem mocnějším a krásnějším
než hodinový vyhlídkový let nad Českým rájem,
kde paprsek slunce polaskal
jasný obrys stínů skal
a obloha až průzračně modrá je.

Jak zapomenout na tebe ?
Když mi tvůj hlas a tvůj smích
v tlukotu srdce stále zní
a já o každém kroku, kam se dát,
chci si s ním živě povídat
Jak přeslechnout, hrom v nočních bouřkách ?
Jak zapomenout, ten nejněžnějsí hlas ?

Jak zapomenout na tebe ?
Když tvé ruky něžný hmat
mě stále chytá za kabát
a když spím či usínám
mění byt můj v krásný chrám
zda při pátrání po tvých ňadrech
nezůstane rtěnka na rtech?

Jak zapomenout na tebe ?
když na víně i na chmelu
i v každém herním levelu
na jazyku žhne tvá chuť
a já říkám, buď jak buď
když i v chuti hořkých rozinek
cítím tvůj sladký polibek

Jak zapomenout na tebe ?
Když tvá vůně dráždivá
v čichových buňkách přežívá
a nepřestává probouzet se po tisíce let,
ví jak zas a znovu dát se v let
a v dalekých zítřcích zavelet
kdy v stopách jemných jak pomněnky květ
již dávno opustila mozkovou šeď.