Na konci duhy...

Na konci duhy, do vršků hor ledových
Přes všechnu kamennou a dešťovou spršku
Šel jsem ten kus sám, protože jsem věděl
Že tam leží poklad, ne zlatý, ani medový
Leží tam Tvé rty, ze všech pokladů nejlepší

Na konci duhy došel jsem
Ač několikrát raněn
Povstal jsem z popela jako Fénix
Toho si cením nejvíc

Na konci duhy, do temných lesů
Hledat hluboké studánky lásky
Jsem se vydal, a otěže smrti
Již jsem si zbytečně chystal
Tuhle šanci však nechtěl jsem promrhat
Lásku a útěchu však nacházím
V těch Tvých studánkách hnědých
Pro mě ze všech nejhlubších

Na konci duhy, je prý poklad největší
Já ho našel a nikdy ho nechci ztratit
A navždy ho chci chránit a opatrovat
Životem se s ním protloukat
V dobrém i zlém, ve společném objetí usínat
A společně se i probouzet

Na konci duhy, došel jsem na pokraji sil
A Ty jediná si smíš ten zbytek brát
Protože Ty jsi ta pravá láska
Co mi pomáhá k tomu abych žil
Kvůli Tobě vše rozdám, jen své srdce
Ti pod ochranu navždy dám
Protože Tobě jediné věřím
Ty mi nikdy neublížíš, já to prostě cítím

Na konci duhy, kdo hledá najde
Když už oheň skomírá, tak plamen
Se vždy nějaký najde, někdo kdo přiloží
Vřelou láskou život ti proloží
Lechtáním řas, úsměv na tváři vykouzlí
Vše špatné, v dobré obrátí a ujistí mě,
Že smutek se vytratí a úsměv navždy zůstane
V tom mě dokážeš ujistit jedině Ty

Na konci duhy, pro tisíce polibků
A tisíce vřelých objetí došel jsem
I když byl konec daleko, Tebe konečně našel jsem

Na konci duhy...
...tam kde leží můj poklad největší...
...a to jsi Ty Haňuli