Utopená voda vodou

Tak jako když zamrzne leden
jako když červen se spálí
byli jsme dva a zůstali jeden
já tady, ty v dáli

Utopí se voda vodou
oheň se spálí na popel
dohoří i s naší touhou
ale co už-čert to vem

Tys byl papír a já kámen
tak snadno jsi mě zabalil
a teď už je semnou ámen,
když lásku jsi mi zabavil

A tak ti vypláču alespoň rozloučení
do rytmu padajících talířů
ty říkáš, že co bylo, už prostě není
tak jako vyhozená díla skleslých malířů

Jsem jako poklad, co už je bezcenný
tajemství, co každý už zná
jako nebe dvěstě metrů pod zemí
pro smutek snad zrozená