Oči

Holčička v rudých šatech
lesem sotva cupitala
klopýtajíc po kořenech
každého stínu se bála

šaty deštěm promáčené
tvářičky ušmourané blátem
paže do krve rozdrásané
jak s každým krokem padne

oči vyhaslé v beznaději
oči jež dávno zemřeli
oči jež v slzách se utopili
oči jež všechno ztratili

na strach zapomíná
který vždy z bouře měla
uhání jako divá
od místa kde osiřela

jakoby utíkala před plameny
v nichž rodiče viděla
jakoby jejich zoufalý křik
hned za zády slyšela

oči vyhaslé v beznaději
oči jež dávno zemřeli
oči jež v slzách se utopili
oči jež všechno ztratili

sotva se z lesa vymotala
na palouk měsícem ozářený
na kolenou se rozplakala
v naprosté beznaději

již dále nemohla utíkat
ač křik a pláč slyšela
tu tvář stejně zoufalou
nad sebou spatřila

oči vyhaslé v beznaději
oči jež dávno zemřeli
oči jež v slzách se utopili
oči jež všechno ztratili

obličej k zemi skloněný
plášť deštěm promočený
chvílí ve tmě ukrytý
tu bleskem ozářený

sice v bouři neztratil
plameny neosiřel
ač životy neplatil
stejně o všechno přišel

oči vyhaslé v beznaději
oči jež dávno zemřeli
oči jež v slzách se utopili
oči jež všechno ztratili

vzal dívku za ruku
společně na skálu kráčeli
dvě duše ztracené
co navzájem se nalezli

spolu stáli po oblohou
na hvězdy se dívali
pak ruku v ruce spolu
do propasti skočili

oči vyhaslé v beznaději
oči jež dávno zemřeli
oči jež v slzách se utopili
oči dvou jež spolu skočili...