Andromeda

Dny počítám, kdy hvězdy mění roušky svých podob. Kreslí v nich tvářnosti známé, jež myslitelé známí znají, však já ničeho z onoho umění neoplývám a vidím v nich jen rysy tvé.

Hebké kontury zračí se v nebeských konstelacích. Mračno Andromedino hávem ti je a skryje půvaby, jež mi před zrakem halí. Potkávám hvězdy na cestách, šepotají, žes ty ta vládkyně vesmíru mého.

Toč se kol mě, povídám, avšak poslové hvězd poselství mé nechtíce, nevolí jich, sdělit ti čarokrásná.

Sklíčen klíčem ke rmutu. Věz, že plaví mé chvění sladkobolné k citu srdce blahé na vodách lásky.