Jeřabiny

Února pomalu ubývá,
sněhy jen zvolna tají.
Kroky tvé dobře znám
tam, kde mé střevíčky
alejí jeřabin chodívají.

Tvůj obraz vrhá stín
na chvíle, co si hrají
s mou slzou pod víčky,
když sta našich vteřin
tak bezmocně utíkají..

Pendlovky dotikají
bolest, co zaznívá
slovíčky v jinotajích.
Pročpak pospíchám,
když tvoje jeřabiny
stejně mi nedozrají?