Sen

Vrcholek elektrické pěny,
plný harmonie,
požírají žluté stěny,
vrchol ironie.
Vlna střídá vlnu,
ozvěna jen dutě zní,
tichý šepot stínu,
osiřelá sama sní.
O princi v taláru,
s jizvou na čele,
a krotiteli sváru,
jimž služka postel stele.
Bojový ryk v uších,
kostky ledu na udici,
myši skryté v chýších,
duha přes ulici.
Jako most, jenž končí
uprostřed obzoru,
kde se loučí
tajemník výboru.
Zas je tu den
beze spánku,
zas je tu sen,
otoč stránku!
Kde jsi moudrý džbánku?
Odnesl jsi moji lásku.
červy schovaní v chládku,
přes ústa mučící pásku.
A prázdnota,
závrať v objetí,
lidská lakota,
v srdci zajetí.