Jako kočka

Kočka
v Tobě sídlí.
Sněhová vločka,
dlouhou chvíli
padá
do kučeravých vlasů.
Hned uvadá,
zdůrazňujíc Tvojí krásu.

Jako kočka předeš,
nastražuješ ouška,
spokojeností mě hřeješ.
Zřejmě zkouška,
kam Ti povolím
dojíti v tom okamžiku,
sám se sebou zápolím,
jsem za nešiku.

Jsi ostražitá,
kočka hravá,
chvíle prožitá,
podle kočíčího práva,
končí, když už náladu
na nezměrné dovádění nemáš,
Nedáváš žádnou náhradu.
Do šatu samoty se schováš.

Jsi osamělá,
jako kočka hrdá,
má myšlenka smělá,
hned zvedá
Tvoji náladu
do podráždění,
a moji zahradu
opuštíš bez uzardění.

Jsi samostatná,
odmítáš mou něhu,
kočka statná
dává se do běhu.
Ledově se loučíš,
ze strachu snad,
že s životem kočky končíš,
když máš po něm stále hlad