Polibek

Polibek

Ani nevím
Jak pocity své popsat mám,
Však nejraději bych do celého světa vykřičela,
Jak moc ho miluji.

Miluji ho tak,
Že pro lásku bych vraždila
A pak,
Celá život ve vězení strávila.

Jeho pohled,
-ten spalující plamen v mém srdci,
mi proniká do hloubi duše.
A ze samého zmatení
nastavuji líci k políbení.

Dech jeho,
Hned znásobí smysl života mého.
Když mluví,
jeho hlas u mě způsobí
že jsem láskou zcela zalita…

Pak polibkem spálí moje plíce,
Jenž vracejí mu planoucí můj dech.
A jsme jak kanárci ve zlaté klícce.

Naše rty se konečně setkaly.
Rty brnící od samého napětí,
Rty vracející vášeň vzápětí,
Rty sdílející oboustranné vzplanutí.