Lucie

Lucie, jsi pocit štěstí,
který při procitnutí mě přepadá,
zvenku na Tebe padá listí,
gerbera ve váze neuvadá.
Pozoruji Tvoji spící tvář,
klid její rysy vyzdobuje,
pokládám z okvětních plátků svatozář.
Přilétá motýl, který Tě opiluje.

Lucie, jsi paprsek slunečního jasu,
který si hraje na mém těle,
zaposlouchávám se do Tvého hlasu,
který zní tak rozpustile.
Kolem nosu mě teple šimráš,
na kolemjdoucí se jedním okem usmívám,
kapky potu jemně stíráš,
ke Tvému zraku se upínám.

Lucie, jsi ptáček, jsi skřivan polní
v koruně statného platanu zpíváš,
oba jsme s láskou svolní,
radostně nový den vítáš.
Zastavím se a zálibně poslouchám
to sladké trylkování, sladké dění.
trochu úlisně do klece Tě lákám,
bude konec bezstarostnému snění.

Lucie, slánkou Tě ochutnávám
při pití frappé šlehaného,
každé ráno brzy vstávám,
zbavuji Tvou mysl všeho zlého.
Tak rád Ti ho připravuji zas a znova,
k oku si dávám mosazný krasohled,
tichem zaznívají sladká slova,
láska věčná je už na dohled.

Lucie, jsi šumot neklidného moře,
námořník daleký obzor střeží.
Tam se proměňuji Tvé slzy a hoře
v bílou pěnu při dopadu na pobřeží.
Z pěny vystupuješ znovuzrozená
v podobě mořské panny,
Tvá mysl je osvobozená,
nedočkáme se žádné hany.

Lucie, jsi blesk z čistého nebe,
který do svých dlaní chytám,
držet v nich pak kousek Tebe
celou dobu se chystám.
Kousek v dlani, kousek v srdci,
držím Tě velmi pevně,
nevydám Tě žádnému soudci,
to je více než zjevné.

Lucie, jsi bublající potůček
tam vysoko v horském údolí.
Stačí udělat už jen malý krůček,
napětí samo pak povolí.
Svlážím si v Tobě své rty
za horkého letního odpoledne.
Radostné budou další dny,
minulost svou už nedohlédne.

Lucie, jsi ozvěna, která opakuje
jen to dobré, co po mě zůstává.
trochu stydlivě vykukuje,
na rohu přešlapuje a postává.
Lucie, jsi život, který chci žít
a nechci se ho nikdy vzdát.
Lucie, s Tebou chci snít,
s Tebou se radovat a navždy se smát.