Svět zmizí

Svět zmizí

Jednou nám bude patřit svět,
až vzlétneme k oblakům,
jednou zažijeme ten let,
duše se vyrovnají ptákům.
Jednou přece pochopíš,
že už nejsme jen kamarádi,
ty dětské myšlenky utopíš,
přec máme se k smrti rádi.
Až poznáme ten krásný svět
a lásku k duši ryzí,
rozkveteme jak jarní květ,
pak okolní svět slastně zmizí.

Jednou se na mě podíváš,
pohledem, jež nezapomenu,
znám způsob, jakým se zadíváš
a já dýchat skoro opomenu.
Jednou, až se mě zase dotkneš
a já rozpoznám, jak se chvěješ,
vedle mě, ruku v ruce, usneš,
s vědomím, že jen Ty mě hřeješ.
Až v dlani ucítím Tvé srdce tlouci,
bude jasné, že nejsme si cizí,
poznáš to štěstí ve svém srdci,
pak svět se rozplyne a navždy zmizí.