Osudová

Pocity jsou zvláštní,
plné dobrých i zlých skutků,
plné nejrůznějších vášní,
radostí i smutků.
Potkal jsem Tebe
jednoho sychravého dne,
bylo krvavě rudé nebe,
a tu se přede mnou pne
kráska plná bolestí,
Ve tváři výraz naděje,
odvedla mě od scestí,
prchlivého půlnočního zloděje.
Dala jsi mi pocit,
který hvězd se dotýká,
nebyl to žádný soucit,
neříkej, že se Tě netýká.
Mou potravou se stala
Tvá slova, velká láska,
pevná jako hory skála,
Tvé pohlazení, které laská,
Tvůj smích štěstí,
Tvůj horoucí dech,
z cesty odstraňuješ klestí.
jai hrdinkou v mých snech.
Jsi světlem na mé cestě životem
majákem, který směr mi ukazuje,
Jsi na mé pouti pilotem,
paprskem, který mě obletuje.
Chci Tě nechat jít,
A zároveň Tě k sobě spoutat,
Chci u Tebe stále bdít,
Tvé skráně lehce houpat,
položit Tě na polštáře
Tvé tělo pevně svírám,
kapky slz utírám ti z tváře.
Otevři své oči, ještě neumírám.