Poslouchám

Poslouchám Tvá slova,
ze rtů lehce vyplouvají,
ticho se za nimi schová,
kolem mých uší poletují.
Usadí se do mě hlavy,
jemně stisknou moje srdce,
od lidských smutků mě zbaví,
jednou pomalu, podruhé prudce.

Poslouchám Tvůj dech,
když se občas unavíš,
pak promění se v těžký vzdech,
lože si pomalu připravíš.
Tvé sípání se ihned změní,
ruku vložíš pod své vlasy,
ve sládké láskyplné snění,
opíjím se pohledem Tvé spíci krásy.

Poslouchám Tvýh vlasů česání,
hřebenem rozetínáš dlouhé vlny,
ze shora dolů neustálé klesání,
bouří, ševelí a nanovo se vlní.
Hedvábné prsty těžký hřeben drží,
ze shora dolů dlouhé tahy,
zrcadlo se dechem trochu zamží,
vlasová bouře končí záhy.

Poslouchám Tvé pohlazení,
když rukou přejíždíš po svém těle,
v zádech uvolněné prohýbání,
přepadají mě myšlenky smělé.
Prsty svoje tvary polaskáš,
po každém svém dotýkání,
celá růžovou květenou rozkvétáš,
zvědavci zbývá na sucho polykání.

Poslouchám Tvůj smích,
perličky zubů se odkrývají,
z azurového sametu v oblacích,
pro úsměv Tvůj šaty vyšívají.
Na odvážný dekolt pak trochu,
ptáčci z ohromné dáli snášejí,
slunečně zlatavého prachu,
závanem Tvého smíchu se vznášejí.

Poslouchám Tvůj pláč,
obličej se v smutek halí,
ze Slunce se stává spáč,
do šedivosti slz se balí.
Kapku utírám Ti z tváře,
utiším Tvé bolení,
ať se do ní vrátí jasná záře,
ať jsi opět šťastné stvoření.

Poslouchám Tvého srdce bušení,
když obejmu Tě v šeru,
srpek měsíce má tušení,
Tvoji krásu něžně beru.
Ochutnávám Tvůj sladký ret,
přitiskneš mě k sobě blíž,
zářný zdá se celý svět,
moji touhu utišíš.

Poslouchám Tě celou duší,
poslouchám Tě srdcem svým,
někdy však, kdo to tuší,
to co mám, správně neslyším.