Ztracená

..Já vím
...
tehdy padal sníh jak bílé tajemství
odraz hvězd v očích tvých mě pálil
a já chtěl zemřít za chvíli věčnosti
pro svou nejkrásnější ze ctností

jak po zimě slunce život dává
zrodil se i v nás omamný cit
mé tělo stalo se komnatou
pro tvé motlitby i příchuť hanbatou


dal jsem ti jméno láska
napsal ho na dveře svého světa
zamkl nás a jedl tvůj smích
pil tvé slzy a žil tvůj dech


ruku v ruce skákajíc přes kaluže
jednou se smočil já...
...podruhé zas ty
běželi jsme vtříc

pádu.

cit v tobě zemřel
a s ním i kus ze mě
vzpomínám jak jsi vlastně vypadala
než jsi ze mě upadala

..v zapomnění