Mořský anděl

Měl jsem dnešní noci krásný sen,
byl sluneční letní den,
uprostřed moře tichý ostrůvek,
palmoví šeptlo mi pár slůvek.
O městě andělském pod vodou,
kam pouze dvě cesty zavedou.
O červené skále za bílou pláží,
kde mořský anděl jednu cestu stráží.

Stříbrným pískem se procházím,
úkryty poustevníků nacházím,
mořský příboj na racka útočí.
Z vln dívají se dvě oči,
zelené se špetkou šafránu.
Ze svého místa povstanu,
ty oči přece dobře znám,
v srdci svůj poklad uchovám.

Skokem překonám dva schody,
užasle vstupuji do vody,
dvě ruce jdou mi v ústrety,
za nimi ty známé rudé rty.
Úsměvem mě přivítáš,
do příbojové pěny mě odíváš,
schovala jsi mě pod křídla,
následuj mě, jsi pobídla.

Letěli jsme v jednom těle dolů,
do města andělského spolu.
Náhle jsem procitnul,
v náruč svou Tě přivinul,
ve vlasech dvě mušle bílé,
jak je krásná tato chvíle!
Chuť moře jsi stále měla,
štěstím dotýkala se naše těla.

A já budu stále snít,
o anděli, se kterým chci žít.